Vodstvo:

Vodstvo:
Moře obklopující Evropu jsou většinou mělká, protože se přelévají přes konti-
nentální zemskou kůru. Dělíme je na šelfová (Severní moře), vnitřní (Baltské moře)
a mezikontinentální (Středozemní moře).
Pobřeží Evropy je velmi členité, je rozčleněno na řadu poloostrovů a zálivů.
Skandinávský poloostrov je největším evropským poloostrovem. K Evropě patří
také řada ostrovů. Většina evropských ostrovů se zvedá z mělkého kontinentální-
ho moře. Ostrov Island však leží na vulkanickém středooceánském hřbetu.
Území Evropy se nachází v úmoří dvou oceánů. Úmoří Atlantského oceánu je
největší, představuje asi 70 % rozlohy Evropy, a člení se na dílčí úmoří Černého
moře, Baltského moře, Středozemního moře, Severního moře a vlastního Atlan-
tiku. Do Severního ledového oceánu je odvodňováno asi 10 % rozlohy Evropy.
Zbývajících 20 % spadá do bezodtoké oblasti Kaspického moře.
Říční síť Evropy je relativně hustá. Nejhustější říční síť je v západní Evropě
v důsledku oceanity.
Zdrojem napájení řek může být déšť, sníh, led, podpovrchová voda. Většina ev-
ropských řek však má smíšený typ napájení (např. Rýn Volha), v průběhu roku
se střídá více zdrojů napájení. Toto platí zpravidla pro velké evropské řeky, které
protékají různými podnebnými pásy a typy krajin.
Podle odtokového režimu rozlišujeme následující typy evropských řek.
Západoevropské řeky (západoevropský odtokový režim) se vlivem oceanity vyzna-
čují vyrovnaným odtokem během celého roku. Zdrojem napájení je převážně deš-
ťová voda. Příkladem jsou Temže, Severn, Seina, Loira, Garonne.
Východoevropské řeky (východoevropský odtokový režim) se nacházejí v konti-
nentálním klimatu. Během zimy je voda vázána ve sněhu. Při jarním tání sněhu
protéká řekami přes 50 % ročního množství vody, dostavují se povodně. Zdrojem
napájení je tedy převážně sníh. Příkladem je Volha a Dněpr.
Volha je nejdelší evropskou řekou (přibližně 3 500 km), má také největší povodí
ze všech evropských řek (přibližně 1,5 mil. km2). Průměrného maximálního průtoku
(přibližně 8 000 m3/s) dosahuje u Volgogradu, nikoliv však na dolním toku a v ústí,
kde protéká polopouštní krajinou Kaspické nížiny a ztrácí část svých vod výparem
a vsakem. Pramení ve Valdajské vrchovině, do Kaspického moře ústí obrovskou
deltou. Volha je rovinná řeka, od pramene k ústí má spád jen 260 metrů. V zimě
zamrzá i na dolním toku, při jarních záplavách stoupne hladina až o 10 metrů.
Na Volze je vybudována kaskáda vodních nádrží. Střední tok Volhy má typický vý-
chodoevropský odtokový režim.
Středoevropské řeky (středoevropský odtokový režim) představují přechod mezi
oběma výše uvedenými typy, leží v přechodném typu klimatu. Nejvyšší vodní
stavy bývají také na jaře při tání sněhu, představují ovšem méně než 50 % ročního
množství vody. Druhotné maximum se dostavuje začátkem léta (v červenci) v dů-
sledku dešťových srážek (červenec je v Česku nejdeštivější měsíc, povodně
v r. 1997). Nejnižší vodní stavy se dostavují na konci léta a začátku podzimu.
Zdrojem napájení je sníh a déšť (dešťovo-sněhový zdroj napájení). Příkladem jsou
Vltava, Labe, Odra, Visla.
Alpské řeky (alpský odtokový režim) se vyznačují nejvyššími vodními stavy v létě,
kdy dochází k tání ledovců. Vysoké vodní stavy se však vyskytují i na jaře v dů-
sledků tání sněhové pokrývky. Zdrojem napájení je led a sníh. Příkladem jsou
Rhôna a Rýn.
Dunaj je po Volze druhá nejdelší evropská řeka. Jeho zdrojnice Breg a Brigach
pramení ve Schwarzwaldu. Dunaj poté protéká vápencovou krajinou (Švábské
Jury) a část vod mizí v podpovrchovém krasovém systému. Pravostranný přítok,
řeka Inn, dodává Dunaji značné množství vody. Poté má Dunaj alpský odtokový
režim. Úzkým průlomovým údolím u Visegrádu opouští Malou uherskou nížinu
a vtéká do Velké uherské nížiny. V obou nížinách meandruje a vytváří řadu ra-
men. Úzkou soutěskou Železná vrata (šířka přibl. 100 m) se mezi Jižními Karpa-
tami a Starou Planinou dostává do Rumunské nížiny a třemi hlavními rameny
dunajské delty se vlévá do Černého moře.
Jihoevropské řeky (subtropický středomořský odtokový režim) mají velké průtoky
v chladném půlroce, tedy v období dešťových srážek. V suchém teplém půlroce
mají řeky nízké vodní stavy, některé z nich zcela vysychají. Zdrojem napájení jsou
tedy zimní dešťové srážky. Příkladem je Tibera, Tajo, Guadalquir.
Severoevropské řeky mají po celý rok vysoké vodní stavy a nevyrovnaný spád
(peřeje, vodopády). Mají hydroenergetický význam. Zdrojem jejich napájení je
sníh, déšť nebo tající ledovec. Příkladem jsou řeky Skandinávského poloostrova.
Řeky západní Evropy mají většinou nálevkovitá ústí (estuaria), řeky severní
Evropy zpravidla ústí do fjordů. U velkých řek jižní Evropy se setkáváme
zpravidla s deltami.
Jezera jsou na území Evropy rozložena velmi nerovnoměrně. Největší naku-
pení jezer je v severní Evropě, což je důsledek čtvrtohorního zalednění (ledovcová
jezera).
Ledovcová jezera vznikla působením ledovce. Rozlišujeme několik typů ledov-
cových jezer.
Jezera vzniklá po ústupu pevninského ledovce se nacházejí na jezerních ploši-
nách (Finská jezerní plošina, Karelská jezerní plošina, polské jezerní plošiny –
Pomořanská, Mazurská, Velkopolská, Mazovská). Tato jezera jsou většinou malá
a střední, málo hluboká.
Karová jezera (hloubená jezera, na Slovensku označovaná jako plesa) se nacházejí
v karových prohlubních po horském ledovci. Nacházíme je především v Alpách,
Karpatech, Skandinávském pohoří. Jsou menších rozměrů a mají pravidelnější
půdorys.
Trogová jezera (hrazená čelní morénou), se nacházejí v horských údolích. Mají
protáhlý tvar, často jsou protékána řekami. Příkladem jsou Bodamské jezero,
Lago Maggiore, Ženevské jezero.
Tektonická jezera jsou vázána na zlomová pásma, často vyplňují dna příkopo-
vých propadlin. Rozmístění těchto jezer je nepravidelné. Ladožské jezero je
plošně největším evropským jezerem (přibližně 18 000 km2), v zimním období za-
mrzá. Dalšími příklady těchto jezer jsou Oněžské jezero, Vänern, Vättern, Loch
Ness, Balaton.
Krasová jezera se nacházejí ve vápencových krasových oblastech. Příkladem
jsou Skadarské jezero, kaskádovitá Plitvická jezera.
Dalším typem evropských jezer jsou jezera vulkanická. Podél větších vodních
toků se vyskytují jezera poříční (mrtvá ramena).
K úmořím jakých oceánů patří území Evropy? Co je to bezodtoká oblast a která velká řeka zde odvádí vodu?
velká členitost povrchu – chybí větší říční systémy (nahrazeny větším počtem malých)
rozdílné odtokové režimy; Jak se liší odtokové režimy řek Tajo, Rhona, Temže, Volha?
jezera – většina původu ledovcového (jezerní plošiny v severní Evropě, Polsku, Německu, jezera v Alpách)
Jakým způsobem vznikla tato jezera: Ladožské, Bodamské, Balaton, Skadarské? Které jezero v Evropě má největší rozlohu?
ledovce; Které oblasti Evropy jsou zaledněny? Proč jsou islandské ledovce vysoce pohyblivé?
ledovce v Alpách, Pyrenejích – údolní, karové; ledovce v severní Evropě – fjelly („čepice“ na vrcholcích)